Kde jsem se flákal
Hlášení místního rozhlasu
Je tomu již několik týdnů, co jsem se naposledy ozval. Nerad bych, abyste si mysleli, že jsem se na Substack vybodl, každého jednoho odběratele si vážím a ve psání bych dál rád pokračoval.
A kde jsem se tedy flákal?
Přirozeně nemohu nezmínit Mademoiselle Depresi, která neprchla a stále mě poctivě doprovází. Ale žádné smutky, žal se odkládá; myslím, že už s ní umím pracovat a nic než několikadenní vykolejení a apatie nehrozí.
Předně jsem se ovšem pustil do vlastního podnikání. Nebojte, nezačal jsem „radit“ lidem s financemi a nebudu se vás teď snažit naverbovat do pyramidového schématu. Před nedávnem jsem v jednom líbesbrífu zmiňoval, že jsem objevil řemeslo knihařství a že jsem tím našel jeden ze způsobů, jak mohu být i v depresivních stavech kreativní. Mimoto se tím hezky klidní mysl po dni stráveném koukáním do monitoru. A řemeslo mě nadchlo natolik, že jsem do králičí nory skočil hlavou napřed, vázal nové a nové zápisníky, až jsem s nimi neměl co dělat, zkoušel nové materiály, typy vazeb, techniky… A napadlo mě: proč je neposílat dál – třeba se někomu zalíbí, a já tak budu moct dál vázat.
Čímž vzniklo lupení. Přestože se jedná o koníček-podnikání, i tak samotná konfigurace eshopu, obstarání dodavatelů materiálu, nasmlouvání dopravců apod. spálilo spoustu času. Aspoň jsem upotřebil zkušenosti nabyté brigádničením pro eshopy při svých studentských letech.
Jak jsem předestřel, na psaní jsem nezanevřel a hodlám na Substack dál datlit. A není to tak, že jsem při svém hiátu nepsal vůbec. V následujících měsících mi vyjde povídka v jednom periodiku – nasdílím více informací, jakmile bude aktuální. :) Krom toho dál pracuji na svém románu, vytyčil jsem si cíl jej do konce roku dopsat.
Ještě nejde o danou věc, s milým se však nejspíš budeme stěhovat za několik měsíců do německy mluvící země – do Německa, nebo Rakouska – a jelikož neumím ani slovo německy, nastal čas to změnit. Učení jazyků mě baví, ale němčině nějak nemůžu přijít na chuť; pokud máte tipy, sem s nimi! Třeba tímhle flirtováním s němčinou konečně rozchodím i rubriku Jazykové okénko.
Na závěr bych rád adresoval rebrand svého Substacku. Snad vás email z neznámé subdomény nezaskočil. Rozhodl jsem se blog přejmenovat, aby obsahoval jméno, pod nímž chci publikovat, a byl tak konzistentní. Takže z Ježidědka Jindřich Pěnkava.